|
 Narodil
se dne 15. května 1880 v Obříství ve zdejším
panském mlýně. Jeho otec, Jan Polívka, byl
váženým mlynářem v Obříství a přítelem básníka
Svatopluka Čecha. Jeho matka Anna, rozená Hunková,
pocházela ze staré selské rodiny z Nebužel u
Mělníka. Adolf byl třetím ze čtyř synů a měl
ještě dvě sestry.
Už jako malý chlapec vykazoval Adolf Polívka
muzikální vlohy. Jeho výrazného hudebního nadání
si všiml starý obřístevský učitel Josef Maršíček,
znamenitý houslista a muzikant, který stejně jako
jeho nástupce učitel Karel Petrtýl, dal Adolfovi
první hudební základy. Adolf se potom učil hře
na piano v Litoměřicích. Když se stal žákem
pražské reálky, koupil mu otec vzácné vlašské
violoncello od Gaspara di Salo, které chlapce
naprosto uneslo.
Posléze již bylo definitivně jasné, že Adolfův
životní úděl je hudba. Proto přestoupil ze třetí
třídy reálky na pražskou konzervatoř a to hned do
druhého ročníku. Na škole se přátelil zejména
s později světově proslulým houslistou Janem
Kubelíkem a s dalšími vynikajícími houslisty
Václavem Humlem a Jiřím Krejsou, s nimiž hrával
již jako 16-ti letý na řadě pražských koncertů.
Tito čtyři hudební přátelé účinkovali ještě před
absolvováním konzervatoře i na koncertech
v Obříství, které pořádal obřístevský spolek
Beseda (založený v roce 1889).
Po studiích na pražské konzervatoři se Adolf
Polívka stal členem orchestru Národního divadla,
kde byl sólistou hry na violoncello. Po
absolvování vojenské služby byl roku 1901
jmenován profesorem konzervatoře v Tiflisu
(dnešní Tbilisi) na Kavkaze. V Tiflisu, jako i
jinde v Rusku, byla totiž četná česká kolonie,
v níž měl např. básník Svatopluk Čech oddané
přátele z dob svého pobytu na Kavkaze. Na
konzervatoři v Tinflisu navíc působil již před
Adolfem Polívkou, jiný Čech, profesor Burian.
Polívka zde, kromě své práce, vyučoval v českých
rodinách hře na violoncello, které se tu zakrátko
stalo velkou módou.
V carském Rusku
uspořádal Adolf Polívka mnoho koncertů, vždy s
úspěchem. Roku 1903 dokonce účinkoval
v Petrohradě na mimořádně úspěšném symfonickém
koncertu.
Bohužel, roku 1905
se u něj projevily příznaky vleklé choroby,
kterou však správně diagnostikoval až během
umělcova prázdninového pobytu doma v Obříství
zdejší lékař MUDr. Hudec. Jeho diagnóza zněla -
cukrová úplavice (Diabetes mellitus) – lidově
cukrovka. Polívka si nemoc léčil nejprve u rodičů
v Obříství, pak v Karlových Varech a nakonec v
Chrudimi. Léčba však nebyla příliš úspěšná a
proto se umělec po návratu do Tiflisu rozhodl
zdejší činnost ukončit. Na přání ředitele
konzervatoře v Tiflisu uspořádal v březnu 1906
ještě koncert na rozloučenou a vrátil se
k rodičům do Obříství.
Nemoc se však dále horšila, léčení tehdejšími
prostředky už nebylo možné, a tak dne 3. října
1906 tolik nadějný, pouze šestadvacetiletý Adolf
Polívka v Obříství zemřel.
 Pohřbu Adolfa
Polívky 6. října 1906 se zúčastnil celý kraj.
S mrtvým učitelem se přijel rozloučit i Polívkův
žák Gruzinec Iliko Abašidze, ruská delegace
přivezla na hrob měděný věnec s věnováním, v tiflisském
chrámu na Arménském tržišti bylo slouženo slavné
rekviem za zesnulého.
Na hřbitově
v Obříství spatřujeme velký, překrásný náhrobek,
na němž je vytesána umělcova postava s nástrojem,
který dovedl rozehrát, navzdory mladému věku,
jako málokdo u nás!
Roku 1911 byla do
hrobky pochována vedle syna jeho matka Anna
Polívková a roku 1919 jeho otec mlynář Jan
Polívka.
|