Adolf Polívka

(* 15. 5. 1880 Obříství - † 3. 10. 1906 Obříství)

Narodil se dne 15. května 1880 v Obříství ve zdejším panském mlýně. Jeho otec, Jan Polívka, byl váženým mlynářem v Obříství a přítelem básníka Svatopluka Čecha. Jeho matka Anna, rozená Hunková, pocházela ze staré selské rodiny z Nebužel u Mělníka. Adolf byl třetím ze čtyř synů a měl ještě dvě sestry.
 
Už jako malý chlapec vykazoval Adolf Polívka muzikální vlohy. Jeho výrazného hudebního nadání si všiml starý obřístevský učitel Josef Maršíček, znamenitý houslista a muzikant, který stejně jako jeho nástupce učitel Karel Petrtýl, dal Adolfovi první hudební základy. Adolf se potom učil hře na piano v Litoměřicích. Když se stal žákem pražské reálky, koupil mu otec vzácné vlašské violoncello od Gaspara di Salo, které chlapce naprosto uneslo.

Posléze již bylo definitivně jasné, že Adolfův životní úděl je hudba. Proto přestoupil ze třetí třídy reálky na pražskou konzervatoř a to hned do druhého ročníku. Na škole se přátelil zejména s později světově proslulým houslistou Janem Kubelíkem a s dalšími vynikajícími houslisty Václavem Humlem a Jiřím Krejsou, s nimiž hrával již jako 16-ti letý na řadě pražských koncertů. Tito čtyři hudební přátelé účinkovali ještě před absolvováním konzervatoře i na koncertech v Obříství, které pořádal obřístevský spolek Beseda (založený v roce 1889).

ADOLF POLÍVKA
(* 15. 5. 1880 Obříství - † 3. 10. 1906 Obříství)

Po studiích na pražské konzervatoři se Adolf Polívka stal členem orchestru Národního divadla, kde byl sólistou hry na violoncello. Po absolvování vojenské služby byl roku 1901 jmenován profesorem konzervatoře v Tiflisu (dnešní Tbilisi) na Kavkaze. V Tiflisu, jako i jinde v Rusku, byla totiž četná česká kolonie, v níž měl např. básník Svatopluk Čech oddané přátele z dob svého pobytu na Kavkaze. Na konzervatoři v Tinflisu navíc působil již před Adolfem Polívkou, jiný Čech, profesor Burian. Polívka zde, kromě své práce, vyučoval v českých rodinách hře na violoncello, které se tu zakrátko stalo velkou módou.
V carském Rusku uspořádal Adolf Polívka mnoho koncertů, vždy s úspěchem. Roku 1903 dokonce účinkoval v Petrohradě na mimořádně úspěšném symfonickém koncertu.

Bohužel, roku 1905 se u něj projevily příznaky vleklé choroby, kterou však správně diagnostikoval až během umělcova prázdninového pobytu doma v Obříství zdejší lékař MUDr. Hudec. Jeho diagnóza zněla - cukrová úplavice (Diabetes mellitus) – lidově cukrovka. Polívka si nemoc léčil nejprve u rodičů v Obříství, pak v Karlových Varech a nakonec v Chrudimi. Léčba však nebyla příliš úspěšná a proto se umělec po návratu do Tiflisu rozhodl zdejší činnost ukončit. Na přání ředitele konzervatoře v Tiflisu uspořádal v březnu 1906 ještě koncert na rozloučenou a vrátil se k rodičům do Obříství.

Nemoc se však dále horšila, léčení tehdejšími prostředky už nebylo možné, a tak dne 3. října 1906 tolik nadějný, pouze šestadvacetiletý Adolf Polívka v Obříství zemřel.
Pohřbu Adolfa Polívky 6. října 1906 se zúčastnil celý kraj. S mrtvým učitelem se přijel rozloučit i Polívkův žák Gruzinec Iliko Abašidze, ruská delegace přivezla na hrob měděný věnec s věnováním, v tiflisském chrámu na Arménském tržišti bylo slouženo slavné rekviem za zesnulého.
Na hřbitově v Obříství spatřujeme velký, překrásný náhrobek, na němž je vytesána umělcova postava s nástrojem, který dovedl rozehrát, navzdory mladému věku, jako málokdo u nás!
Roku 1911 byla do hrobky pochována vedle syna jeho matka Anna Polívková a roku 1919 jeho otec mlynář Jan Polívka.