(Matěj) Milota Zdirad Polák

(* 14. 2. 1788 Zásmuky u Kolína - † 31. 3. 1856 Wiener Neustadt)

Pocházel ze Zásmuk u Kolína, kde se 14. února 1788 narodil v rodině chudého ševce. Otec celý život šetřil, aby jej mohl v deseti letech poslat do školy do Prahy, kde Polák získal vzdělání. V devatenácti letech se stal nejprve venkovským učitelským „spomocníkem“ a později pomocným učitelem v pražském sirotčinci.

V roce 1808 vstoupil dobrovolně do vojska, kde se již po roce stal důstojníkem. Prodělal bitvy u Aspernu a Wagramu, v roce 1813 u Drážďan a Lipska (jako korouhevník) a stal se pobočníkem generála Františka Kollera. S ním přišel roku 1815 do Itálie, odkud se vrátil v roce 1818.
V následujících letech pobýval často v Obříství - mnohem častěji než sám majitel panství Koller. Od roku 1821 do roku 1826 byl opět společně s Kollerem v Itálii, do Obříství naposledy zavítal v roce 1827, aby se zúčastnil generálova pohřbu.

(Matěj) Milota Zdirad Polák
(* 14. 2. 1788 Zásmuky u Kolína - † 31. 3. 1856 Wiener Neustadt)

Poté se stal profesorem české řeči a literatury na vojenské akademii ve Vídni, v letech 1830-1837 sloužil u vojenských posádek v Uhrách a následovně se vrátil jako profesor válečného dějepisu zpět na akademii. Dosáhl hodnosti generálmajora a roku 1849 byl penzionován. Zemřel 31. března 1856 ve Vídeňském Novém Městě.

K literatuře jej přivedla léta 1809-1813, kdy se během pobytu u pluku v severovýchodních Čechách seznamuje s českými vlastenci, čte české knihy a začíná česky psát. Tento původně pouze příležitostný básník v roce 1813 časopisecky otiskl pod jménem Milota Zdirad Polák svoji rozsáhlejší „Vznešenost přírody“, která velmi ovlivnila tehdejší české písemnictví.

Později, pod dojmem krásy Alp a moře, toto dílo nejprve v Itálii a poté v Obříství ještě přepracoval, takže jeho knižní vydání v roce 1819 bylo vítáno jako „blesk nebeské krásy“. Některé sloky jeho básní později znárodněly a přešly do lidových písní.

Mimoto vydal M. M. Z. Polák také první moderní český cestopis „Cesta do Itálie“.

Milotovo dílo by dnešní čtenář, pokud by vůbec porozuměl jeho slovníkovým zvláštnostem, přijal jako monotónní pro jeho jednostejný patos a únavné pro stereotypní popisy. Ve své době však bylo přijato s nadšením.